Chceš být Sb?Klik na obrázek ;)


Život je boj,tak bojuj!

4. ledna 2014 v 19:11 | Lee |  Více dílné

Takže jelikož jsem na to slušně pekla ( omlouvám se :´( na omluvu vám sem dám povídku :D a pokud by bylo dost komentářů napíšu i společnou :) s láskou Lee




Dívčí škola, místo určené především pro dívky. Místo zapovězené chlapcům. Vše až úzkostlivě upravené. Nevhodné pro tak nezkrotnou duši jakou byla ona.
,,Lee? Co tady děláš?" ozvalo se jemně a blondýna, co doteď klidně ležela, se posadila.
,,S..S...S....Sayuri?" zakoktala a podívala se na mile se usmívající dívku.
,,Leeinko, víš co je teď za čas?" zeptala se klidně a dala si ruce v bok.
,,Eeeee..noo..vyučovací hodina?" zeptala se Lee a opět si lehla s rukama za hlavou.
,,Správně ty debile," zaječela bělovláska a praštila ji vší silou knihou, kterou doteď klidně svírala v rukou. Desky knihy se rozlomily na dvě poloviny a zůstali ležet vedle blondýny.
,,To je tenhle týden už třicátápátá," zakňourala nešťastně Sayuri, jak se bělovláska jmenovala, v rukou stále držící vnitřek knížky. Až teď si uvědomila, že neslyší křik a nadávky, které ho obvykle provázejí.
,,Co se děje?" zeptala se mírně vykolejená dívka a posadila se k Lee.
,,Stýská se mi," zašeptala tiše tázaná dívka. Bělovláska pozvedla jedno z obočí nad červenýma očima, čímž vytvořila tázavý výraz.
,,Chybí mi táta s mámou, chybí mi Mitarashi," zavzlykala a i přesto, že měla ruku přes oči, pár zbloudilých slz se jí skoulelo po tváři. Byl tomu už měsíc, co se její a Mitarashiho rodiče zabili při autonehodě. Mitarashi poté odešel na chlapeckou školu a přestěhoval se na kolej. Ačkoli se tvářil silně, i on měl v srdci hlubokou díru.
,,Já je jenom chci zpět, alespoň brášku," teď už to nebyl pouhý pláč, byl to řev plný bolesti a beznaděje. Bělovláska nemohla uvěřit svým očím, slzy u své kamarádky neviděla už dlouho, ani když ji bili, smáli se jí nebo jí ničili věci. Lee se vždy usmívala.Její úsměv byl jako slunce vždy prozářil celou místnost.
,,Já už nechci být sama," pláč neustával a bylo ho čím dál víc, slzy bolesti se měnily na slzy vzteku. Po chvíli se bělovláska zvedla a sebou vytáhla i blondýnku. Jejich kroky odhodlaně mířili k chlapecké škole. Co na tom, že je vyučování, tohle je důležitější.

,,Tak co je, ty zmetku, už nemáš tolik odvahy, co?" ozývalo se z hřiště nedaleko chlapecké školy posměvačně. Blonďatý mladík, ačkoli mu z rtu tekla krev, se pouze usmíval. Necítil bolest, necítil nic. Opět ho zvedli a znovu schytal další ránu.
,,To tě snad odnaučí motat se mezi mě a moje oběti.Chtěl jsi si hrát na hrdinu?" zrzek, který ho doteď držel pod krkem, s ním opět mrštil o zem.
,,Zmetek bez rodičů a bude si vyskakovat," zasmál se škodolibě a jeho parta se přidala. Blonďákovi se z pomněnkových očí spustili slzy, a i když chtěl, nemohl to zastavit.
,,Ubulánek, čumte, on brečí, " ozývalo se kolem něj posměšně. Pomalu se zvedal, když do něj opět strčili a on spadl na obličej.
,,Hezky zůstaň ve špíně, tam patříš," ozval se další z nich s rudými vlasy a černě orámovanými očima. Poté sáhl blonďákovi do kapsy a vytáhl mu z ní peněženku.
,,Není to sladké, on tu má fotku nějaké holky. To je tak rozkošné," mával mu s fotkou před očima. Byl na ní on spolu se svojí sestřičkou. Tolik mu chyběla, víc než by si kdy dokázal přiznat. Chabě se pokusil po fotce sáhnout. Tímto pokusem jen vyvolal smích a pohrdavé pohledy. Zrzek se jedním hmatem zmocnil fotky a prohlédl si jí, poté se sehnul k blonďáčkovi a chytl ho za vlasy a tímto způsobem ho vytáhl do kleku.
,,Ale ale, Mitarashi, koho pak to tu na té fotce máme?" zeptal se slizky a ukázal prstem na blondýnku na fotce.

,,Sáhni na ni a zabiju tě," zavrčel skrz zuby bloďák s očima přilepenýma na usměvavé dívce na fotce.
,,Ale snad to není tvoje holka? Co kdybychom si s ní pohráli? Co bys asi tak mohl udělat? " zeptal se ledově zrzek, pustil mu vlasy a místo toho mu stiskl bradu mezi palcem a ukazováčkem.
,,Ale nejdřív to skončím s tebou," usmál se a dal ruku v pěst. Zrovna, když se ho chystal udeřit, ozval se za ním ledově klidný hlas.
,,Co kdybys ho pustil a šel si hrát se mnou?" zeptal se hlas arogantně. Zrzek pustil Mitarashiho bradu a pomalu se otočil, za ním stál kluk s uhlově černými vlasy, vepředu s ofinou, která mu zakrývala značnou část očí. Dva vytetované modré pruhy na obličeji podtrhovaly dojem nebezpečí.
,,A ty jsi kdo, jeho máma?" krutě se tomu zasmál jako by to byl ten nejlepší vtip na světě.
,,Ne, já jsem jeho bratr," usmál se kluk chladně a přešel k zrzkovi.
,,A teď ho nech na pokoji, než se ti něco stane, brontosaure," postavil se proti němu, ačkoli byl o dvě hlavy menší.
,,Cos to řekl, trpaslíku?" zeptal se naštvaně, přičemž mu obočí vyletělo vysoko nad oči.
,,Nech na pokoji mého brášku," zařval na něj onen kluk a kopl ho do břicha. Zrzek takovou sílu nečekal a poroučel se k zemi.
,,Peine, jsi v pořádku?" seběhla se k němu jeho banda.
,,Ten kluk má páru. Být to holka, neudržím se a udělám jí něco moc příjemnýho,alespoň pro mně to příjemný bude," téměř ta slova zavrněl, než se zvedl a s rukou v pěst se rozešel směrem k neznámému klukovi.
,,Kisho, vezmi Mita a odnes ho," bělovlásek, který právě dorazil spolu s několika dalšími, se ihned přemístil k blonďáčkovi, který mezi tím upadl do bezvědomí.
,,Lee, upadla jsi? Já nejsem Rambo jako ty," zašeptal zděšeně bělovlásek a smaragdově zelenýma očima si prohlédl celou délku těla před ním.
,,Prosím zachraň ho, když mu něco zlomíš, odřeš nebo vypíchneš, nevadí to, jen ho odtud dostaň pryč!" zašeptal černovlásek zpět v očích měl opět ty jiskry, které před pár měsíci ztratil. Aki maskovaná za Kisha chvíli zírala, něž se usmál, byla to zase na chvíli ona, poté vzala Mita za nohy a táhla ho pryč.
,,Co tu stojíte?! Nenechte ho utéct. Za ním!" ječel jeden příkaz za druhým zrzek. Černovlásek se rychle otočil, aby viděl co se děje, toho využil zrzek a chytl ho pod krkem.

,,Kam si myslíš, že jdeš?"ozval se za Aki,chladný, temperamentní a přitom krásný hlas.
,,Řekl bych, že co nejdál odtud?" zeptala se co nejhrubším hlasem uměla. V tu ránu ji někdo otočil a ona byla nucena koukat se do těch nejmodřejších očí, jaké kdy viděla. Nemohla si pomoct a musela v hlavě ty oči přirovnat obloze v létě.
,,Proč na mě tak zíráš, si snad teplej?" zeptal se zhnuseně blonďák s účesem typu "ježek v říji".
,,Jo," odpověděla omámeně než si uvědomila co řekla.
,,Vlastně ne, to ty mě ohmatáváš!" poukázala na skutečnost, že se dotýkal jejích boků a dost jí na sebe tiskl.
,,Tak sorry, jsem nadrženej," odpověděl s pokrčením ramen.
,,Sice nejsem na kluky, ale u tebe udělám výjimku," usmál se pro sebe a víc se k ní naklonil.
,,Iíííííííííííííííík," vydralo se z Akina hrdla. Blonďák se zarazil, než se rozesmál jak střelená treska v prosinci.
,,Co je tady k smíchu?" zeptala se s pozdviženým obočím tak, že jí mizelo v ofině.
,,Ty pištíš jak cudná panna," dostal ze sebe skrz smích. To Aki urazilo tak moc,že Naruta vyřídila jedním dobře mířeným kopem do rozkroku.
,,Ty debile," ječel na zemi se svíjející kluk. Poté vzala Mita opět za nohy a táhla ho pryč.

,,Chceš pomoct?" přišel k ní s úsměvem hnědovlásek s ofinou přes oko a krvavě červenýma očima.
,,Sayuri? Jsi to ty?" hnědovlasý kluk přikývl a dal si ukazováček před pusu jako znamení, že je to tajné.
,,Jmenuji se Saito," oznámila novou přezdívku Sayuri a chytla blonďáka za ruce. Bylo k neuvěření, že stále spí, i přesto,že ho protáhly dokonce křovím.
,,Ale ale, copak to tady máme?" ozvalo se chladně za nima. Sayuri, která šla pozadu, upustila Mitovo ruce. Zvědavě se otočila a poté se otočila zklamaně zpět.
,,A já myslel, že je tam nějákej hezkej kluk a místo něj tam je mluvící kachna,"povzdechla si a opět vzala ruce, pomalu se probírajícího blonďáka. Chtěla jít dál, ale Aki stála jako přimrazená.
,,Neochladilo se?" zeptala se Sayuri a podívala se za sebe
,,Aha, to tahle kachna jenom vysílá negativní temnou auru. Přestaň mi děsit kamarádku," zaječela na něj Sayuri, přičemž opět dost nešetrně pustila Mitarashiho ruce.
,,Víte co, já už raději půjdu sám," zavrčel Mita a s pomocí Aki se snažil udržet na nohou.
,,Chci toho kluka, šéf s nim ještě neskončil," řekl bez jakýchkoliv emocí a zamířil si to k Mitovy nově příchozí černovlasý kluk.
,,Sasuke, půjdu s tebou, ale jen pod podmínkou, že je všechny necháš na pokoji," zaprosil a podíval se mu do očí.
,,Mita-kun....?" vykoktala Sayuri a pohledem provrtávala Mita, Mita, kterého nikdy kamarádky Lee nezajímali.
,,Dluží naší organizaci dost peněz. Půjčil si je a prohrál je v kartách," odpověděl černovlásek s kachním účesem a dál se chladně díval na blondýna před sebou.
,,Jdeme. Vy dva taky. Mita, snad sis nemyslel, že mě uprosíš," vysmál se jeho výrazu a ukázal chlápkům, kteří zrovna dorazili, aby je chytli.
,,Sai..Saito. Co s náma bude?" zeptala se vystrašeně bělovláska, aniž by i přes strach vypadla ze své role.

,,Nevím, "zamumlala tázaná dívka a odevzdaně se nechala vléct za paži. Bělovláska se na ní zoufale podívala, Sayuri měla v tváři též vepsaný strach, ale přesto se zdálo, že přemýšlí, proto šla klidně s nimi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 12. ledna 2014 v 22:08 | Reagovat

Lee ty ulejváku koukej jsem dát další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama