Chceš být Sb?Klik na obrázek ;)


Úsměv 2/2

9. dubna 2014 v 22:17 | Lee |  Jednorázové

Táááááááák je tu ta slíbená posední část :3 doufám,že se bude líbit :)


*kurzíva-vzpomínky

,,Lee?"dostala jsem ze sebe po několika hrozných vteřinách.Nepoznávala jsem
osobu přede mnou. Většinou hrdě vztyčenou hlavu měla skloněnu a místo sebejistých ladných kroků jen sunula nohy.
,Lee?" zkusila jsem to znova překvapilo mě jak můj hlas zněl zoufale.Cukla sebou a zvedla ke mě hlavu na tváři strhané vyčerpáním se jí roztáhl úsměv. Co jí dělali? Oblečení měla celé potrhané,její krásný obličej byl celí špinavý,poset několika modřinami a škrábanci. Nejvíc mě,ale upoutali ty oči. Byli pohaslé bez její obvyklé jiskry.
,,Co tu sakra děláš?" dostala jsem ze sebe hystericky a vrhla se ke mřížím,které mě od ní dělily.
,,Slíbila jsem,že tě ochráním,ne?"zašeptala tiše.Vypadalo to jako by jí každé slovo bolelo.Poté jí muž co šel za ní strčil do zad,aby už šla. Byli tak netrpělivý. Naposledy jsem se na ni podívala než se ji odvedli úplně. Ztuhla jsem,když jsem zpozorovala na jejích rtech úšklebek.Co plánuješ? Lee,prosím uteč a nevracej se. Prosím ať ti neublíží…..

,,Proč si necháš tak ubližovat Sayuri?"zeptala se tehdy pětiletá dívka s blonďatými vlásky staženými do dvou culíčků.
,,Když já…..nechci jím ublížit,"namítla bělovláska a jedním odkrytým okem se podívala na blondýnku.
,,Takže je raději necháš aby oni ubližovali tobě?" zeptala se zvědavě blondýnka a sedla si vedle bělovlásky,která na její otázku jen skoro nepostřehnutelně kývla.
,,Jsi zvláštní člověk raději obětuješ sebe než ostatní," zamumlala blonďatá Lee a modrýma očima sledovala modrou oblohu.
,,Uděláme dohodu,"zazubila se Lee ďábelsky po chvilce,Sayuri sebou zděšeně škubla nad tím co jí mohlo napadnout,když jí to na tváři vykouzlilo takový úsměv.
,,Ochráním tě,když zůstaneš se mnou jako moje světlo,"sklonila stydlivě hlavu tak,že jí byli vidět jenom zarudlé tváře. Sayuri si ji nechápavě prohlížela
,,Já..bojím se tmy...ale když budu mít někoho jako jsi ty kdo ve tmě svítí už se nebudu muset bát,"snažila se zmatečně vysvětlit Lee.
,,V tom případě dobře, budu ti svítit," zasmála se bělovláska nad Leeiným termínem pro nejlepší kamarádku.
,,Vážně?"zeptala se nadšeně,ale přesto trochu nedůvěřivě Lee.
,,Ano," přikývla Sayuri a poškrábala ji za ouškem. Lee sebou plácla na zem a škubala nožičkou. Sayuri v tu chvíli prolétlo hlavou, že je jako zatoulané štěně,které prosí o trochu lásky. Po chvíli toho nechala a blondýnka se opět posadila.
,,V tom případě slibuji,že tě ochráním,Kijemi Sayuri, i kdyby mě to mělo stát život,"prohlásila nadšeně Lee a natáhla k ní malíček na důkaz slibu...

Poslední slova mi zněla stále hlavou. Ochrání mě?
,,Lee,zachraň sebe!" křičím od své cely vím,že mě uslyší je schopná slyšet i rámen.
,,Rozumíš Laolee? Nech mě tady a uteč," vztekle lomcuji mřížemi ve snaze je vyškubnout. Přestanu ve chvíli,kdy uslyším křik. Zírám do tmavé chodby z které se ozval křik. Je to stejná chodba,kterou odvedli ji. Strachy nemohu dýchat. Křičela jsi ty,Lee? Co ti proboha, dělají? Musím si zakrýt obličej,když se chodba rozzáří ohněm,který doprovází další vyděšený křik.Poté se celá opět ponoří do naprosté tmy. Odstoupím od mříží,když zaslechnu tiché,pomalé kroky ke své cele. Pomalu couvám než se zády dotknu chladné,cihlové zdi za sebou.Postava se zastaví před mou celou. Vystrašeně stojím u zdi. Vím,že se neskryji jsem ve tmě velmi dobře vidět.
,,Sayuri,prosím, já... bojím se tmy,"zašeptá kňouravě jemný hlas do tmy. Rozeběhnu se k místu odkud jsem slyšela hlas a stisknu ji v objetí.
,,Lee ty jeden idiote co jsi si sakra myslela?" zakřičím na ní naštvaně a lomcuju jí rameny.
,,No..že se nechám chytit pak je tu všechny usmažím,odvedu tě k Sasukemu a potom zase zmizím," sice nevidím její široký úsměv,ale umím si ho živě představit.
,,Aha...skvělí plán,"zabručím ironicky.
,,Víš,že když jde o tebe nic mě nezastaví,"....

Bělovláska utíkala ulicemi Konohy jak nejrychleji to šlo. Srdce jí zběsile tlouklo, pálilo ji v krku a píchalo v boku.
,,Stejně tě chytíme," slyšela za sebou zlomyslný smích. Hlavou se jí míhali děsivé představy. I když byla teprve na akademii věděla jak jsou její spolužáci silní.Dost si toho užila v mlžné tak proč i tady? Proč ji všichni tak nenávidějí?
,,Nechte mě být,"křikne za sebe než zakopne o kámen a spadne vysíleně k zemi.
,,Máme tě,"ozve se nad ní vítězně dívčí hlas. Růžovlasá dívka jí chytla za vlasy.
,,Takže tobě se líbí Sasuke-kun? Jak si někdo jako ty mohl dovolit na něj mluvit,Sayuri?Snad si nemyslíš,že u něj máš šanci? Proč s tebou mluví a se mnou ,ne?"zeptala se naštvaným povýšeným hlasem.
,,Protože je stokrát hezčí a chytřejší než ty," odpověděl jí na její otázku jiný hlas. Ze střechy přímo za růžovlásčina záda přistála blondýnka.
,,Co ty tady chceš,tohle je naše věc. Nepleť se do toho Uchiho!"zavrčela růžovláska.
,,Sakuro možná by jsme měly jít," zakňourala blondýnka co byla s ní.
,,Tohle dělám pro nás obě. Máš Sasukeho taky ráda,ne,Ino?"zeptala se Sakura naštvaně své společnice,která zahanbeně sklopila oči k zemi.
,,Dáme si souboj," protrhl nastalé ticho Leein hlas.Sakura na ní překvapeně zírala než s úsměvem přikývla. Poté se jejich čtveřice vydala na louku, aby neublížili nikomu,krom jedna druhé.
,,Znáš pravidla?"zeptala se Sakura.
,,Ano,žádná pravidla nejsou," usmála se na svou rivalku blondýnka
,,Přesně,"zazubila se Sakura. Lee sebou škubla,když jí něco chytlo za rukáv. Byla nucena se koukat do červeného oka své nejlepší kamarádky.
,,Lee…neubližuj jí moc," zašeptala tiše Sayuri. Blondýnka se široce usmála a ukázala jí malíček na důkaz slibu. Poté začal souboj. Sakura na ni používala veškerou sílu co měla. Lee vázaná slibem pouze uhýbala. Růžovlásce se povedlo několikrát ji dobře udeřit,ale ona jí to přesto nevrátila.
,,Hele Lee jestlipak víš,že ten tvůj Itachi má dívku?"zeptala se posměšně se Sakura. Nebavilo ji,když se Lee jen bránila. Chtěla vidět jak zuřivá umí být. Chtěla vidět ohnivého fénixe z Písečné zuřit.
,,Snad,ne tebe ,"zeptala se Lee posměšně zpět.
,,Ne,mě ne. Slyšela jsem jak jí šeptal,že jí miluje. Viděla jsem jak jí líbal. Ty nikdy nebudeš na jejím místě. Jaké to je vědět,že chlapec,kterého miluješ se chce zasnoubit. Bude mít rodinu,Lee a na tebe si ani nevzpomene. Budeš jen vzpomínka,kterou stejně jednou zapomene,"zasmála se škodolibě Sakura.
,,Lee.."zakřičela Sayuri věděla jak křehké je její srdce. Také věděla,že Lee Itachiho miluje tak jak jen jí to její dětské srdce dovoluje.
,,Já….jednou budu po Itachiho boku!! Jednou to budu já komu de šeptat,že ho miluje," cedila skrz zuby naštvaně. Všechny tři šokovaně sledovali jak se její dva pruhy na levé tváři pomalu roztahují přes celou tvář a omotávájí se kolem krku. Oči se změnili z tmavě modré na rudou a čočka se protáhla. Připomínala spíše zvíře než roztomilou dívku.
,,Jednou to budu já koho bude hladit po vlasech. Jednou mě bude milovat! Ale to ty už neuvidíš,"poslední slov děsivě zdůraznila. Její tělo začala obalovat červená čakra z které vyčnívali tři ocasy. Růžovláska pomalu couvala.
,,Katon: Leein styl," zakřičela a dala si ruku k puse,aby usměrnila plamen.
,,Lee nedělej to!" ozval se výkřik. Lee svoje zvířecí oči stočila k bělovlásce před sebou.
,,Slíbila jsi to!" blondýnka se jako na povel zastavila. Obešla Sayuri tak aby ji měla schovanou za zády.
,,Už Sayuri nikdy neublížíte! Protože ,když jde o ní nic mně příště nezastaví," zavrčela výhružně. Dívky mohly sledovat jak se jí vrací její přirozená barva očí a pečeť se jí opět vrací na původní místo.
,,Je čas jít," řekla Sayuri a odvádějíc Lee...

Po chvíli jí od sebe odstrčím je na čase zmizet. Lee mi podává můj opasek s kunai,který vyndá zpod svého pláště. Už při pouhém doteku se mi zdá divný,pokrytý lepkavou,mazlavou tekutinou.
,,Lee,čím jsi mi zadělala ten pásek?" zeptám se zatím co si ho připínám.
,,Nevím asi mi po cestě upadl," odpoví mi její hlas. Dál už to nerozebíráme jen si o sebe otřu ruce, mám je celé od té věci na mém pásku. Je čas odejít,víme to obě.

,,Slyšíš to kapání?"zeptám se potom co ujdeme sotva půlku cesty. V duchu nadávám na to,že je to vězení tak velké a hlavně,že je všude tma.
,,Voda, asi kape ze stropu, "zamručí Lee.Zdá se mi to nebo je zadýchaná.
,,Je ti něco?"zeptám se nervózně.
,,Není neboj Sayuri ," odpoví mi. Nevěřím jí,ale teď to nemám čas zjišťovat musíme se dostat ven.
,,Nemůžeš rozsvítit?" zeptám se lehce kousavě. Jsem z toho nervózní. Nevím,kde jsme, nevím jestli není Lee zraněná,nevím jak odtud pryč.
,,Jenom v případě,že chceš být grilovaná,"zasměje se. Má pravdu v tak úzkém prostoru by to nebyl dobrý nápad. Náhle ji zahlédnu. Má dlouhé černé vlasy a vypadá sdílně. Snad nám odtud pomůže.
,,Haló madam,," zavolám na ni. Otočí se na m. Nezdá se,že by byla překvapená.
,,Jsem Kijemi Sayuri,prosím, nevíme kudy ven,"snažila jsem se to co nejrychleji vysvětlit.Někdy se hodí umět mluvit s duchy.
,,Já vím znám tě,holčičko," odpověděla a zahleděla se za Sayurina záda kde měla stát Lee.
,,Má tak málo času," zavrtí nešťastně hlavou.
,,Kdo má málo času?"zeptám se zmateně. Neodpoví mi jen se vydá rovně chodbou.
,,Lee už vím kudy,"zahlaholím vesele do tmy. Odpovědí mi je ticho.
,,Lee?" uslyším vedle sebe zvuk pohybu.
,,Tak nás veď," uleví se mi
,,Taky jsi se mi mohla ozvat," vyčtu jí tiše.

Konečně vidím světlo. Chci se k němu rozeběhnout,ale zastaví mě žuchnutí vedle mě.
,,Lee?Lee!"žádná odpověď. Snažím se jí nahmatat dotknu se jejího břicha. Cítím stejnou mazlavou tekutinu jako na mém pásku. Krev. Bleskne mi hlavou. Mám od ní celé ruce krvácí, vážně hodně. Vzpomenu si na ono kapání. Bože to kapání byla Leeina krev co dopadala na podlahu? Prosím ať není pozdě.
,,Lee,vydrž," přehodím si jí přes záda. První co cítím je voňavý vzduch letní noci.Světlo způsoboval úplněk. Opatrně Lee položím do trávy. Musí si zakrýt pusu abych nevykřikla.

,,Lee, proč vůbec chráníš zrovna mě?" zeptala se bělovláska zády opřená o záda své nejlepší přítelkyně. Blondýna se usmála.
,,Protože nemá smysl mít sílu,kdy,"odpověděla s úsměvem. Bělovláska se na ní překvapeně otočila.
,,Jak to myslíš? Je nám šestnáct. Jsme mladé tak proč se tím zabývat?" zasmála se vesele Sayuri a opět se opřela.
,,Brzy poznáš,že život kinoichi není tak snadný," zamumlala tiše Lee,která Sayuri po celé ty roky chránila. Díky ní Sayuri zatím neměla šanci bojovat.
,,Jak to myslíš?" zeptala se zmateně Sayuri.
,,Uvidíš," zasmála se Lee. Sayuri nafoukla uraženě tváře čímž vyvolala u své kamarádky pouze smích.
,,Víš, než moje maminka umřela,řekla mi,že jednou budu silná jako táta,ale že mi to bude k ničemu pokud to nebude pro někoho jiného. Ona celí život chránila mně a nakonec pro mně i umřela. Udělám to samé,když to bude nutné," pokrčila rameny.
,,Nedělej z toho drama ,Lee," zasmála se Sayuri.
,,Asi máš prravdu," pokrčila Lee rameny a zívla.
,,Zítra mám misi musím se jít připravit. Pomohla Sayuri na nohy a společně se vydali domů. Druhý den byla Lee vyhlášena za nukenina.

,,Lee,Lee,prosím probuď se," snažila se nekoukat na hlubokou řeznou ránu,která se jí táhla po celém břiše. Snažila se nevnímat svůj zakrvácený pásek a obleční do,kterého si utřela ruce.
Snažila se co mohla,aby ji vyléčila.
,,Sayuri,chápu to," ozvalo se potichu.
,,Co..co..co chápeš," zeptala se pře slzy Sayuri. Pochopila,že Leeina zranění nejdou vyléčit. Všimla si totiž rány,která byla přímo na místě kde měla srdce. Položila si její hlavu na svůj klín.
,,Proč mně máma zachránila," vykašlala trošku krve.
,,Protože jsi byla její dcera? Protože tě milovala?" zeptala jsem se skrz vzlyky. Hladila sem jí po vlasech.
,,Ne, protože jsem byla důkaz lásky mezi ní a mým otcem.Sayuri víš na čem mi v životě záleželo nejvíc?" zamumlala svou otázku. Moje slzy dopadaly na její tvář. Zoufale jsem se pokusila znova o léčení.
,,Na čem ti záleželo?"zeptám se a dál zoufale léčím její rány. Proč se sakra nezacelujou?
,,Víš,že to nezabere,"zašeptala sotva slyšitelně a vykašlala další pramínek krve.
,,Ne,ne musí to zabrat, nenechám tě umřít,"křičel jsem hystericky.
,,Nesmíš mě tu nechat,"její oči čím dál více vyhasínali.
,,Promiň Sayuri," naposledovala jsem jak se její hrudník přestal zvedat.
,,Ne! Ty neumřeš! Nenechá tě odejít!" přemístila jsem svou ruku na ránu a jejím srdce. Nezacelovala se. Věděla jsem,že je pozdě.
,,Lee,nenechávej mě tady samotnou,"vzlykala jsem. Objímala jsem jí v náruči.
,,Prosím otevři oči. Prosím probuď se,"moje přání nebyli vyslyšeny.

,,Takže je stejně tuhá," zaslechla za sebou posměšný hlas.
,,Nechte ji vypadněte! Svůj dluh splatila,"zakřičela jsem na ně. Snažila jsem se křikem přebít tu hroznou bolest co mě užírala zevnitř.
,,Mýlíš se,potřebujeme jejího biju a oči," zasmál se jeden z nich a přibližoval se k ní.
,,Jen přes mojí mrtvolu," zasyčela jsem nenávistně a vrhla se s kunaiem na prvního. Od chvíle co jsi ode mě odešla jsem se musela naučit bojovat sama,Lee.
,,Vždycky tu budu pro tebe,Sayuri," . Zabořila jsem kunai jednomu z nich do břicha a na druhého připevnila výbušný lísteček. ,,Nechci být silná pro sebe,ale pro tebe Sayuri. Na co mi bude síla,když nebudu mít koho bránit?".
,,Ty jedna malá couro," vztekle jsem ho probodla. Poté se na mě vrhli všichni. Vedlo se mi vyhýbat všem útokům,když jsem ucítila ostrou bolest v břiše. První co jsem uviděla byla spousta krve a poté čepel. Klesla jsem na kolena. ,,No tak Sayuri podej mi ruku. Vždycky tě zvednu,"
,,Nechte jí tu chlapi. Stejně vykrvácí. Pro ty oči se vrátíme potom. Budeme mít i ty Kijeminy." poté odešli. Vykašlala jsem pramínek krve. ,,Prože pro mně je v životě nejdůležitější tvůj úsměv,Sayuri,"
Neměla jsem už sílu vstát. Plazila jsem se k Lee. Natáhla jsem ruku k její ruce a chytla jí malíčkem za malíček.
,,Promiň,že jsem nechránila já tvůj úsměv.Slibuji,že to v příštím životě napravím. Lee...arigato," s úsměvem jsem sledovala vycházet slunce. Poté jsem zavřela oči. Bylo už jen ticho a klid.

,,Sayuri honem přijdeme pozdě poběž," táhla blonďatá holčička za sebou svou bělovlasou kamarádku.Byl to jejich první den na akademii . Přiběhli pozdě, ale dorazily. Celou hodinu se smáli Irukovi.
,,Budete se pořád smát,vy dvě?"obořil se na ně vztekle.
,, Ano,dokud budeme žít,"natáhla k Sayuri malíček modrooká.
,, I po smrti," chytla nabízený malíček bělovlasá.

Protože hrdinové umírají s úsměvem.......






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 11. dubna 2014 v 16:30 | Reagovat

To.. to bylo hnusný Lee. Nebrečela jsem už pěkně dlouho. Ale tohle byla podpásovka! Bylo to vážně nádherné! Neuvěřitelně krásně napsané, jen možná škoda sem tam se vyskytujících překlepů nebo chyb. Ale bylo to vážně.. Dokonalé. Krásné. Nemám slov. T///T

2 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 13. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

:OOOOOOOOOOOOO Sestři!! Děláš si srandu?!!! :OO
*Utírá si slzy* Takhle blbě to nechat skončit :(( Nééé!!! :((
Normálně.. Nekecám.. :D Furt mám slzy v očích :(
Bylo to vážně moc pěkné!! :O Ty jo... :/
Normálně.. :D Jak Tayusha přede mnou.. Nemám slov! :O

3 Aya Aya | Web | 14. dubna 2014 v 18:06 | Reagovat

Wow, to bylo... fakt... úžasný. Dlouho jsem nečetla tak procítěnou jednorázovku. Bylo to úžasný to napětí na začátku téhle části a pak už jsem jenom zadržovala slzy. TT__TT Moc krásně napsaný, zejména konec, ale dávej si pozor na chyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama