Chceš být Sb?Klik na obrázek ;)


City hračky- 1.část

25. července 2014 v 12:23 | Lee |  Jednorázové
Po dlouhé době povídka :) je lehce depresivní,ale i přesto doufá,že se bude líbit. Chyb tam bude jak máku,ale jestli se najde nějáký odvážlivec na opravování mých chyb v povídkách budu moc ráda a odměna ho jistě nemine* schovává se hanbou nad svou blbostí do kouta* přesto doufám,že se bude líbit :))


Líně zvednu oči od knížky,když uslyším zběsilé bouchání na dveře. Vím kdo za nimi stojí. Dávám si na čas než je otevřu. Nemusíš všechno dostat hned. Chci tě potrápit. Zasloužíš si to! V ruce stisknu chladnou kliku. Dveře se rozletí.Přitiskneš mně ke zdi. Cítím tvoje rty na svých. Jazykem se vkradeš do mých úst. Kradeš mi jeden polibek za druhým.Nebráním se. Zavřu oči,prsty tě hladím ve vlasech. Naléhavěji se na mě natiskneš. Jedním tahem ti stáhnu červenou gumičku,která svazuje tvoje dlouhé černé vlasy. Miluji když máš rozpuštěné vlasy.Miluji,když mě líbáš.Miluji,když se mě dotýkáš.Pravdou je,že tě miluji Itachi…
Patou zavřeš dveře. Zvedneš mě do náruče a odneseš do ložnice. Pomalu mě pokládáš na postel. Něžně líbáš každý kousek mé kůže. Slastně přivírám oči. Stále dokola šeptám tvé jméno. Opět máme sex. Bez citu. Bez sladkých slov,která bych tak ráda z tvých rtů slyšela. Sladká slova máš pro ni,že Itachi? Jsem pro tebe jenom zábava. Bolí to. Ničí mě to. Vždy budu jen tvoje hračka. Hračka,kterou můžeš,kdykoli vyhodit. Přesto,ale nemůžu přestat. Itachi….pokud je to jediná možnost jak být s tebou...zvládnu to
Sleduji tvoje široká záda,když se oblékáš. Zase nezůstaneš do rána. Opět se vracíš k ní. Obejmu tě zezadu. Tisknu se k tobě. Nechci tě pustit. Odstrčíš mě od sebe.Tak jako pokaždé. Je mezi námi jen sex. Nic víc. Jasně jsi to řekl. Nikdy ani nic víc nebude.Nikdy mě nebudeš milovat. Jsem tvoje hračka. Zabíjíš se mnou čas. Doprovázím tě ke dveřím. Nemusím se ptát,jestli zase přijdeš. Vím,že přijdeš. Už jsi skoro na odchodu,když se zarazíš. Chvilku doufám,že mne políbíš. Zůstaneš u mne. Zůstaneš se mnou.Řekneš mi,že se k ní nechceš vrátit,že jsi si vybral mě.Místo toho zašátráš v bundě a podáš mi bílou obálku.Aniž by jsi se ohlédl odejdeš. Tiše zavřu dveře. Zvědavě otevřu obálku. V rukou svírám svatební oznámení. Zády pomalu kloužu po dveřích na zem. Přes slzy čtu slova,která mě tolik bolí :
Itachi Uchiha a Hinata Hyuuga vstoupí do svazku manželského dne 10. 6
...za šest měsíců ….Itachi….proč ona a ne já?
Sedím v jídelně vedle Hinaty. Vesele se usmívám a gratuluji jí k zasnoubení. Tvářím se šťastně,když mě požádá,abych jí šla za svědka. Snažím se znít spokojeně,když mi říká jaká barva šatů by mi slušela. Široce se usmívám,když plánuje jak spolu půjdeme vybírat šaty. Ty pouze sedíš vedle ní a tiše ji objímáš kolem pasu. Při každém vašem polibku,úsměvu,vyznání lásky mne bolestivě zabolí u srdce. Tolik bych si přála být na jejím místě. Mít tvoji ruku okolo pasu. Beztrestně tě líbat. Slyšet jak mi šeptáš,že mě miluješ. Mne jsi si,ale nevybral,proto sedím teď naproti vám s rádoby šťastným úsměvem zatím co se moje srdce tříští na tisíce kousků. Itachi zruš to. Vyber si mne. Prosím….
Procházím mezi množstvím krásných svatebních šatů.Jedny pohladím a toužebně se na ně zahledím. Přála bych si je mít na sobě. Přála bych si být tou,která v nich půjde k oltáři. Tou na,kterou tam budeš čekat. Tou,které dáš prsten. Tou,které řekneš,ano. Tou,které slíbíš věrnost a lásku. Tou,kterou by jsi miloval. Uslyším za sebou šťastný smích.Stojí tam Hinata ve svatebních šatech. Tehdy si uvědomím to co jsem se celou dobu snažila ignorovat. Přesto,že jsem to celou dobu věděla. Až teď před sebou vidím smutnou pravdu. To na ni budeš čekat,slibovat věrnost a lásku.To jí navlíkneš prstýnek.To s ní budeš mít rodinu.Skousnu si ret ve snaze zadržet slzy,když si uvědomím,že právě ona je tou,kterou miluješ.
Šťastně ke mě došla. Objala mě. Vesele se smála. S natěšeným výrazem přemýšlela jestli není moc brzy si už kupovat šaty,když to má být až za šest měsíců,ale ty prý máš raději vše předem.Cvrdlikala o tom jak jsi úžasný. Jaké má štěstí,že tě má. Hinato…. přála by jsem si aby jsi věděla jak mne každý tvůj šťastný úsměv ničí. Jak strašně nesnáším,když tě objímá. Jak moc bych si to s tebou vyměnila. Jak ráda bych slyšela slova lásky z jeho rtů. Můžu mít jeho tělo,ale přesto moje drahá Hinato….jeho srdce patří tobě…
Sedím na posteli s tvou košilí v náručí. Nechal jsi ji tu po našem prvním sexu před třemi měsíci.V době kdy jsem ještě věřila. V době,kdy jsi mě k sobě přitulil a hladil mě po vlasech. V době,kdy jsem doufala.V době,kdy jsem byla ještě naivní. V době kdy jsem si myslela,že zůstaneš se mnou.Přitisknu si ji k sobě blíž.Je už celá mokrá od slz. Bolestivá připomínka toho,že jsem až druhá.Připomínka toho,že nejsem ta s kterou usínáš v náručí. Připomínka mé naivity.Připomínka toho,že nezáleží na tom jak moc si přeji aby jsi byl můj ani jak moc tě miluji. Neodejdeš od ní. Nenecháš jí ležet po milování samotnou tak jako mně. Nenecháš ji tápat. Nenecháš ji plakat. Slzy přenecháš mně. Itachi….. nenechávej mě už plakat.
Vzbudí mě nepříjemný pocit od žaludku. Vyletím z postele rovnou na záchod,kde se hlasitě vyzvracím. Jako každé ráno už po několik měsíců. Konečně to skončí. Snažím se zvednout,ale nohy neposlouchají. Zůstávám sedět zády opřená o vanu.Hlavou mi běhá spoustu myšlenek do doby než moji pozornost upoutá balíček na poličce naproti vaně. Vložky. Po čele mi začne stékat studený pot,když mi to dojte. Jak jsem mohla zapomenout na tak důležitou věc. Aniž bych si to uvědomovala se chytnu za břicho. Je trošku větší než bývalo.
Cítím další příval nevolnosti.Konečně se postavím na nohy. Po tvářích mi stékají vodopády slz. Chce se mi křičet. Opláchnu si obličej chladnou vodou. Upoutá mě odraz. Nenávistně praštím pěstí do zrcadla. Uprostřed odrazu se udělala prasklina. Křičím na dívku v zrcadle. Ptám se jí jak to mohla dopustit. Křičím,mlátím do něj.Je to zbytečné. Odraz ne a ne zmizet. Vysmívá se mi. Jako by se posměšně ptal : Co se to s tebou stalo? Kde máš svůj úšklebek. Kam zmizel tvůj široký úsměv? Co ty kruhy pod očima? Kde jsou tvoje zářivé blonďaté vlasy? Kde je tvoje sebevědomí? Kde je ta stará dobrá Lee? Pomalu se s pláčem sesouvám na podlahu. Itachi…...co jsi to se mnou udělal? Zarazím se...to není jeho vina. Postavím se na nohy. Stírám slzy. Je to moje chyba. Co jsem to dovolila? Lee….. je na čase se vrátit zpátky do života...
O týden později….
Nervózně se rozhlížím po čekárně. Jsem tu podruhé v životě a stejně jako poprvé se mi tu nelíbí. Předtím jsem,ale neměla důvod se tolik bát. Konečně jsem na řadě a vstupuji do bílé ordinace. Od stolu se na mě usměje blonďatá žena s bujným poprsím. Úsměv jí pomalu mizí z tváře,když jí řeknu co mám za problém. Pošle mne za závěs se svléct. Po prohlídce se tváří ještě ustaraněji než předtím. Sleduje každý záchvěv mého obličeje,když se mi snaží opatrně sdělit,že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Její hlas zní ještě více konejšivěji,když se mi snaží říct,že interupce už není možná.Pokusím se o úsměv. Místo toho,ale ze mě vyjde zoufalý vzlyk .Soucitně se na mě podívá.Přešla ke mne a pevně mě objala. Tak strašně moc se to malé snažím milovat místo abych ho nenáviděla. Jsem tam nekonečně dlouho než se jí povede mne uklidnit. Po několika radách a domluvě na další prohlídce můžu jít konečně domů. Pomalu jdu parkem domů. Snažím se srovnat si to všechno v hlavě. Můj maličkej za to přece nemůže. Počkat můj maličkej? Tak tohle je ten mateřskej cit? Nemusíš se bát můj maličkej. Vím,že tě budu milovat. Maličko jsem se pousmála. Rozhlížím se po dětech hrajících si na písku. Šťastné úsměvy maminek,když svým dětem utírají nosy,foukají rozbitá kolena nebo je houpou na klíně. Posadila jsem se na jednu z laviček. Nechce se mi do prázdného bytu. Zvednu hlavu k nebi.Už teď vím,že ti to neřeknu,Itachi. Nepovím ti o našem miminku.Vím,že ani tohle nezmění nic na tom,že zůstaneš s ní. Nevybereš si nás. Pohladím si břicho. Myslím,že už mám jasno. Bude nám lépe bez něj. Svoji pozornost zaměřím na havrana,který přistál na větev nedaleko mne. Zvědavě si mne prohlíží černýma očima. Jsou tmavé jako ty tvoje. Položím si ruku na břicho v ochanitelském gestu. V tu chvíli jsem rozhodnutá i pro jméno. Ravene….maminka se o tebe postará….nenechám tě samotného. Spolu to zvládneme….
4.měsíc
Ze spánku mě vyruší bušení na dveře. I tentokrát vím kdo za nimi stojí. Nebyl jsi tu už měsíc. Neviděli jsme se od chvíle co jsem přestala chodit do školy. Vím,že si nemusím se školou dělat starosti. Jednu vysokou už mám. Sehnat si později práci nebude problém.Peněz mám dost na dalších několik let.Z mé úvahy mě vytrhne další naléhavé zabouchání. Konečně se zvednu a pomalu se ploužím ke dveřím. Otevřu dveře a odstoupím od nich. Jako obvykle mi začneš kráct polibky. Tentokrát je to jiné. Poznal jsi to,ale přesto pokračuješ. Hladíš mne přes prsa až na břicho. Cítím jak jsi ztuhl. Odtrhneš se mi od rtů. Oddálíš se ode mně aby jsi si mě mohl prohlédnout. Nemluvíš. Vidím na tvém výrazu,že uvažuješ v kolikátém jsem měsíci. Odpovím ti na tvou otázku aniž by jsi se musel ptát nahlas. Tvůj výraz ztuhl.Snažíš se vzpomenout,kdy jsi zapomněl ochranu. Došlo ti to. Klekl jsi si na kolena. Pomalu mi vytáhl tričko tak,aby jsi viděl moje už vypouklé bříško. Obejmeš mne a políbíš ho. Šeptáš mu. Hladíš mě. Přesto,že je to krásné. Přesto,že jsem si to tak dlouho přála, tě odstrčím. Zmateně se na mě díváš. Snažíš se se mne k sobě přitáhnout zpátky. Křičím na tebe. Nechci tě tady. Itachi…...přesto,že tě miluji…..tě tu nechci! Už nechci znovu brečet. Nechci znova cítit tu bolest! Nechci aby tu bolest poznal i Raven! Nedopustím,aby jsi mu dělal to co mě!Nedovolím,aby jsi vždy přišel a zase ho opustil jako to děláš mně! Dostala jsem tě na chodbu. Z hlasitým bouchnutím jsem zavřela dveře. Bušíš na dveře. Snažíš se smlouvat. Sednu si na zem a zády se opřu o dveře na,které tak zoufale bušíš. Zní mi to jako rajská hudba. Po dlouhých čtyřech měsících se mi na rtech objeví můj známí arogantní úšklebek…..Ravene….budeš na svou mámu pyšný…
5.měsíc
Uběhl další měsíc. Cítím se mnohem lépe. Sice se jednou za týden stavíš,ale už ti neotevírám. Konečně začínám být šťastná. Nemusím bát chodit kolem zrcadla. Nemusím plakat. Nemusím usínat sama. Itachi…. nechci tě už vidět.Cuknu sebou,když se ozve klíč v zámku. Na tváři se mi vytvoří široký úsměv.Vesele svému zrzkovi vběhnu do náruče. Okamžitě mne zvedne a dlouze něžně políbí. Do ucha mi zašeptá jak se mu stýskalo po jeho princezně a po malém. Políbím ho na rty ještě jednou a rukou prohrábnu zrzavé ježaté vlasy. Jako obvykle se zasměju ať mě položí,že jsem těžká a navíc je to vysoko. Zatváří se dotčeně. Položí mě a prohlídne si mne od hlavy k patě. Dostanu vynadáno,že vůbec nevypadám jako těhotná a měla bych víc jíst. Klekl si na kolena a přitulí se k mému bříšku. Začal mu šeptat blbosti,že se musím smát. Po tváři se mu rozlije spokojený úsměv,když mu malí uštědří kopanec. Miluje ho i když není jeho…. a miluje i mně….Juugo….děkuji ti,že jsi se mnou.

Zrovna se snažím odehnat Juuga od hrnce s rámenem,když se ozve zvonek.Juugo je donucen zanechat hypnotizování krásně vonící večeře.Nešťastně zakňourá a zamíří ke dveřím. Po chvíli od dveří slyším zvuk konfliktu. Rychle tam přijdu. Jsi tam ty. Držíte se s Juugem navzájem za límce.Jeden na druhého křičíte.Snažím se vás od sebe odtrhnout. Konečně se mi to podaří. Juugo si mne k sobě okamžitě přitáhne a ruce mi položí na břicho. S ledovým klidem si tě prohlížím stejně jako ty mně. Je vidět tvoje překvapení. Vrátilo se mi dřívější sebevědomí a úsměv. Narozdíl ode mne ty vypadáš unaveně a ztrápeně. Snažíš se ke mě přiblížit. Juugo se,ale okamžitě postaví přede mě. Vím co chceš,ale tentokrát Itachi…. tentokrát ti to nehodlám dát. Nemůžeš mít dvě rodiny! Myslíš si,že si můžeš nechat mě i Hinatu? Ano, šlo to,ale teď už to není hra na to "kdo to déle vydrží". Nemůžu to Ravenovi udělat. Juugo nás oba miluje. Nechci aby tě nikdy poznal! Nemůžu tam už zůstat. Otočím se a raději jdu zpět do kuchyně. Voláš mě. Neotočím se stejně jako ty tehdy. Po chvíli slyším třísknutí dveří. Juugo mne zezadu obejme a políbí do vlasů. Itachi….nejhorší na tomhle všem je,že tě i přes to všechno stále miluji…..

Kdyby byl velký zájem :) napíšu další díl z pohledu Itachiho... arigato všem co zanechají komentář,ale i těm co si to jenom přečtou :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám napsat další díl?

Ano 83.3% (5)
Ne 16.7% (1)
Je mi to jedno 0% (0)

Komentáře

1 Teresa-san Teresa-san | E-mail | Web | 25. července 2014 v 16:42 | Reagovat

Krásko, rozhodně další díl, ale podle mě by bylo lepší, kdybys to stále nechala z pohledu Lee. :)))
Bylo to krásné a gramatických chyb jsi tam moc neměla, jen trochu ta úprava, ale to se spraví s každým psaním. ;3 Zlepšuješ se, jde to poznat.
Je mi Lee líto, ale jsem ráda, že se z toho dostala, avšak ne tak úplně. Itachi si to zaslouží, ko... blbec jeden!!! -.-" Ale je mi i trošku líto Juuga, protože k němu naše maličká nechová stejné city, jako k Itachimu...
Rozhodně to chce pokračování! ^^ Až budeš mít čas a chuť, dej se do toho~! ;333

2 chikkuru chikkuru | Web | 25. července 2014 v 17:24 | Reagovat

pekné no smiešne :D je to že som si celí čas myslela že je to ItaSasu a ono to je o Itachim a Sakure :D hehe  no aj tak je to užasne napísané pretože som si tam  predstavila  ich :D veľmi pekná poviedka.

3 Ája Ája | Web | 26. července 2014 v 11:27 | Reagovat

Ale brrr... Itachi takový není Q_Q. To je fakt hodně dlouho, co jsem četla hentai...  jsem začala s představou, že to je z pohledu Sasukeho a pak mě do očí udeřilo slovo v ženském tvaru :D. Ale dočetla jsem to, a i když to bylo krásné a ráda píšu depresivní povídky, tak číst je, je pro mě už malinko horší. Jsem cíťa :D.

4 Aya Aya | Web | 2. srpna 2014 v 12:18 | Reagovat

BOŽE, TO BYLO TAK DOKONALÝ! WHYYYYYY?! TT////////////////TT   Achjo. Už mi běhal mráz po zádech, jak to skončí. I když to nebyl úplně uspokojující konec, bylo to prostě celý tak krásný... Počkat. Jak někdo může říct o něčem takovým strašně smutným, že je to krásný. Achjo, zabijte mě laskavě někdo.''' Vážně se ti to povedlo, je to jedna z nejcitlivějších povídek, kterou jsem kdy četla, a fakt jsem měla na mále, abych se nerozbrečela. Myslím, že díky tomuhle fakt nesnáším Hinatu; díky, že jsem si to díky tvojí povídce mohla uvědomit. :D Ale i kdyby tam byl kdokoliv, prostě by to dopadlo stejně, hah. >< Určitě chci pokračování! Hodně štěstí! :3

5 Ama Remun Ama Remun | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 17:37 | Reagovat

Páni, skvělá povídka.. :)
Nakoukni kdyžtak i ty ke mě.. :)

6 Aya Aya | Web | 28. října 2014 v 18:08 | Reagovat

Awww, netrap mě a udělej pokračování, prosíím, Lee-chwaaaaaan. TT/////////TT

7 Sakuma Uchiha Hatake Sakuma Uchiha Hatake | E-mail | 7. května 2015 v 23:18 | Reagovat

[2]: ehm není to k Itachim a Sakuře, ale o Itachim a Lee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama